Scénář Jan Tkadleček: Ovčí vánoce

1. Pojďte s námi do ovčince, ovce, jehně, berane,

příběh vás všech začíná se, váš zrak ať vás neklame.

2. Vypadáme jako ovce. Co však oči nevidí:

místo huňatého skopce jde zas o nás, o lidi.

3. Pojďte s námi do ovčína, u nás se to dovíte,

 

(Po skončení písně si ovce posedají, polehají na zem.)

 

vypravěč: Byl jednou jeden ovčinec. Byly v něm ovce staré, mladé, i ty nejmenší. Ovce chytré i hloupé, hodné i nedobré. Taky berani a beránci. Žili dohromady a nic jim nechybělo. Dobré pastvy bylo vždy dost, voda znamenitá – přímo od pramene. Měli dobrého pastýře, takže jim nehrozilo žádné nebezpečí. Byl vždycky nablízku a měl to své stádečko rád. Ovcím skutečně nic nechybělo, ale snad právě proto zavládl jednoho večera v ovčinci nepokoj. Začalo to docela nenápadně.

 

(Na scéně všechny ovce posedávají, polehávají, přežvykují. Zvuk zvonce (kýblu se šrotem?) je postaví na nohy a pomalu se začnou shromažďovat k bočním dveřím.)

1. ovce: Ach jo, zase to dojení, to je hrůza.

2. ovce: Co je ti, prosím tě, vždyť je to tak každý večer.

1. ovce: No právě! Ráno na pastvu, večer dojení, v noci spát. A znovu – na pastvu, dojení, spát. A pořád dokola!

3. ovce: Má pravdu. Vždyť my vlastně za celý život nic pořádného neužijem!

1. ovce: Jo! Nic si neužijem.

2. ovce: A co byste si chtěly užívat?

3. ovce: Já nevím, ale… ale třeba je to někde lepší.

1. ovce: Správně. Do světa se podíváme! A víte co? Svoláme poradu. Uvidíte, že se k nám ostatní přidají. (vystoupí na židli) Heeeéj, ovceeeeeéé, všechny seeeéém, důležitá věěééc!

(Ovce se pomalu scházejí kolem ní, pobekávají „co jeeéé“ apod.)

1. ovce: Poslouchejte všichni. Právě jsme se tady dohodly, že už nás to nebaví a chceme někam do světa. Půjdete s námi?

4. ovce: A co bysme tam dělaly?

3. ovce: Co, co… užívaly si přece. Určitě je to tam lepší, než tady.

5. ovce: Ale vždyť nám tu nic nechybí. Přes den můžeš kam chceš, všude dobrá pastva a v noci jsi pěkně v teple.

1. ovce: A co to dojení každý den! To není nic?

3. ovce: Pastva je taky pořád na jedno brdo. Mně už teda vůbec nechutná.

7.ovce: Pořád stejný kopec, pořád stejná louka, pořád stejná ohrada.

1. ovce: Tak co, půjdete s námi?

(Ovce se po sobě rozpačitě dívají.)

3. ovce: Tak chcete žrát pořád jednu trávu?

Všechny: Neeeéééé.

1. ovce: Chcete si užít života?

Všechny: (silněji) Jóóóóó.

3. ovce: Chcete se podívat do světa?

Všechny: Jóóóóó.

1. ovce: Takže chce tady snad někdo zůstat?

Všechny: Neeeééé.

1. ovce: Tak jdeme, pojďte.

6. ovce: Počkejte, počkejte ještě. A co náš pastýř?

3. ovce: No, toho snad s sebou brát nebudem.

6. ovce: Ale on bude určitě smutný!

1. ovce: To je možné, ale honit nás kvůli tomu rozhodně nebude. Jdeme! Beeeéé!

Všechny: Beeéé!

(Rozutečou se po kostele a sejdou se vzadu.)

 

vypravěč: Ovečka měla pravdu. Nikdo je nepronásledoval. A milé stádo zatím ušlo kus cesty. Až dosud mu bylo veselo, ale teď se začíná rychle stmívat.

(Na scéně ohrada s vrátky. Ovce pomalu přicházejí ze zadu kostela.)

7. ovce: Mami, mě už bolí nohy.

8. ovce: Vydrž, už tam budem.

(otočí se k první ovci): A kam vlastně jdeme? Děcka už potřebují spát. Už bude tma!

1. ovce: Klid, klid, něco najdeme… Podívejte se!!! Prázdná ohrada. A se střechou. To je přesně pro nás!

8. ovce: No sláva, máme štěstí.

(Všechny ovce vejdou do ohrady a unaveně se ukládají.)

9. ovce: Já jdu hned spát.

10. ovce: Já taky.

11. ovce: Jdeme všichni, máme v nohách nejmíň 20 kilometrů.

1. ovce: Ale žádné dojení, dámy, to je balada! Tak dobrou.

(Usínají, zhasne se. Ze zadu se kradou vlci, luskají prsty a za doprovodu basy polohlasně zpívají):

 

 

 

 

 

Vlčí píseň (nápěv Plakal strachem ve studni – BTS č. 53)

 

 

 

Zpět na začátek