Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách u Brna

Silůvky 19. 9. 2010

Intr: Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni. Amen (Ž 80,4)

Písně: 217, S 17, 550, 640

Modlitba: Bože a Otče náš,

sešli jsme se dnes, abychom si společně připomínali tvé životodárné slovo, tvé předivné skutky, tvou milostiplnou vůli.

Tebe, Otce veškeré milosti a moudrosti prosíme, dávej nám chuť ke slyšení tvého slova a pravé porozumění jemu. Dávej nám svého svatého Ducha, abychom tě velebili, slavili, světili tvé jméno.

Ať nás tvé slovo učí, ukazuje směr, potěšuje i utěšuje. Ať poznáváme, co je dobré a správné.

Ať nám tvé slovo dodává odvahu ke statečnému životu, abychom dokázali svou práci a své úkoly dobře vykonávat a radostně žít.

Skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna a našeho Pána, takto prosíme. Amen

1. Čtení: prvním i druhým čtením z bible chci před vás předestřít 2 příběhy a 2 různé přístupy k truhle smlouvy Hospodinovy, k truhle s desaterem: takže ten první je z 1S 4,1–17

2. Čtení: a teď ještě druhý přístup: král David prchá před svým synem Abšalómem. Ten si lacinými sliby získal postupně na svou stranu lid, chce se nechat provolat králem místo Davida a jeho odstranit. David prchá a při tom nespoléhá na truhlu, ale na Hospodina, a když ho začnou kněží s truhlou následovat, vrátí je zpátky. 2S 15,13–16a.19–30

Kázání:

Izraelci vytáhli do boje proti Pelištejcům, vyrazili od Kamene pomoci …a prohráli… a byli poraženi… stálo to život několik tisíc izraelských mužů. Izraelci bojovali a prohráli. Ale jak to?!!! Jak to, že jim Hospodin nepomohl, jak to že je nechal prohrát? Hospodin jim přece měl pomoct!!!

A tak se po boji v táboře sešli izraelští starší a přemýšleli o tom, (řečeno citátem z filmu Pelíšky) – Kde soudruzi z NDR udělali chybu? Říkali si: Proč nás dnes Hospodin před Pelištejci porazil? Hledali nějakou rychlou a zaručenou pomoc… Hospodin s náma v té bitvě asi nebyl. Co bychom tak udělali, aby byl Hospodin v další bitvě s námi a dal nám vítězství? Vzpomněli si na truhlu smlouvy ve svatyni v Šílo…a dostali šílený nápad: Vezmeme tu truhlu do další bitvy a vítězství je naše! Synové kněze Élího, Chofní a Pinchas, jak sebejistí stěhováci, vzali truhlu a přinesli ji do tábora. Lid, když truhlu spatřil, spustil mohutný válečný pokřik, válečný ryk, až země duněla a Pelištejci se začali třást strachy.

A já se bojím taky, a taky starý kněz Élí v Šílu se v srdci třásl, třásl se o to, jak to dopadne, třásl se o tu Boží schránu. Může jim tohle, bratři a sestry vyjít? Je možno si takovým způsobem zajistit Boží pomoc? Takhle si Boží pomoc vynutit? Copak sebou dá Pán Bůh takto jednoduše (a sprostě) manipulovat? To jsou mylné představy a marná spoléhání, takové představy o Bohu můžou mít jen ti, kdo o něm nevědí nic. Tak to totiž chodí u pohanů. Ti mají své talismany a amulety, aby jim dodávali odvahy. Nosí je při sobě, líbají je, zasněně se na ně dívají a při zápasech se k nim upínají. A Izraelci, Boží lid, zachází s Hospodinem a truhlou smlouvy jako pohané. Smlouva s Hospodinem u nich přestala formovat morálku, přestala je volat k věrnosti Bohu a ohledu na bližního, přestala je volat k neustálému promýšlení životních kroků, obsah truhly, obsah smlouvy se vyprázdnil, přestal být směrodatný, směrodatná byla už jen ta překrásně zdobená bedna. Archa úmluvy, archa zachování dobrého a spravedlivého života se stala pouhým talismanem, předmětem zajišťujícím úspěch.

Jak je takový úpadek možný? Vinou nevěrných kněží. Na předchozí stránce čteme: synové Élího, Chofní a Pinchas byli ničemníci. Neznali se k Hospodinu. Neznabozi v kněžské službě. Jak se to projevovalo? Když konali kněžskou službu ve svatyni v Šílu, při obětech, tam si brali z obětních zvířat protizákonně nejlepší kousky masa – a když se proti tomu někdo ohradil, osopili se na něho a řekli něco ve smyslu: „Nekecej a dej to sem, nebo si to vezmeme násilím.“ (vážně, bratři a sestry, jen si to tam přečtěte) Ještě mnoho dalších zlých věcí se o nich mezi Izraelci říkalo, a Elí, jejich starý otec je napomínal: „Proč to děláte? Slyším o vás samé zlé věci!“ Dělali si zkrátka, co chtěli. Co jim jejich pýcha, sebejistota a zpupnost velela. A tak se lidé vraceli ze Šíla, kam si chodili pro odpuštění, pro posilnění ve víře a pro připomenutí dobrých Božích řádů, tak se od tam vraceli akorát pohoršení, znechucení a zmatení. Díky tomu se v Izraeli už dlouho schylovalo k průšvihu, a to pořádnému. Když právě tihle dva, jako sebejistí stěhováci, ochotně asistují při nesení truhly do boje, to už se o truhlu a o výsledek bitvy začínáme s Elím bát. Izraelci pochodují s krásně zdobenou truhlicí do boje, myslí si, jak to dobře vymysleli a zařídili, a že už mají vyhráno. Vždyť ta schrána, to je přece Boží trůn a kde je trůn, tam je Bůh a kde je Bůh, tam je pomoc. Jenže houby!

Pelištejci se sice před nimi chvíli třásli strachy, ale pak se vzmužili, pobili jich ještě mnohem víc než před tím a truhlu, ten nejsvětější amulet, jim ukradli. A bylo po slávě. Sláva Hospodinova se odstěhovala z Izraele. Ale ona tam v podstatě už dávno nebyla. Pozbytí truhly bylo jen vyvrcholení vleklé krize náboženství, krize víry, způsobené totálním nezájmem o to, co je vytesáno na těch deskách v truhle.

Pelištejci umístili truhlu smlouvy Hospodinovy na čestné a strategické místo, do chrámu Dágonova, tak měli všechna důležitá božstva pěkně pohromadě. Ale z kořisti se radovali jen chvilku. Pak už s ní jen po sedm měsíců zoufale šoupali z místa na místo, z Eben­‑Ezeru do Ašdódu, z Ašdódu do Gatu, z Gatu do Ekrónu, než se rozhodli ji vrátit. Nikde ji nechtěli, lidé v městech se bouřili a děsili, sotva se tento předmět přiblížil k branám jejich města. Šla z ní smrtelná hrůza. Nevyzpytatelný předmět? Nevyzpytatelný Bůh? V každém městě, kde byla, se mužům vyrazily neduhy na choulostivých místech (na místech, kam slunce většinou nesvítí), jakoby je zasáhla morová rána.

Netřeba však Pelištejce litovat, byli to tyrani. Věta: „vzmužte se Pelištejci, ať neotročíte Hebrejům, jako oni otročili vám“ je shrnutím (40 let Sd 13,1) dějů mnoha desítek let, kdy Pelištejci Izraelce přepadali, brali jim úrodu, vykořisťovali je.

A Hospodin? Hospodin se tomu všemu musel z nebe jen hořce smát. Muselo k tomu všemu dojít?

No, kde vlastně udělali soudruzi z NDR chybu? Z těch dvou biblických čtení, bratři a sestry, jsme slyšeli o dvou naprosto různých přístupech k Bohu. O pokorném, tázajícím se a na Boha očekávajícím přístupu Davidově, a o postoji sebejistém, manipulativním, ultimativním, vyzývavém a nijak hlouběji s o Boha nezajímajícím.

Co myslíte, že bylo dál, když se Pelištejci s nesmírným ulehčením té prokleté bedny zbavili, a když se zase přestěhovala zpátky k Izraelcům? 20 let neslyšíme, že by se o ni někdo zajímal. Jakoby byla obestřena posvátnou hrůzou. Co si o ní vlastně myslet? A co o Hospodinu? Nepomohl jak jsme si představovali, nemá cenu se o něj dál zajímat. Jen nově povolaný prorok Samuel po 20 let volal: Obraťte se k Hospodinu a odstraňte ze svého středu cizí bohy. Přestaňte se k nim upínat, upněte se k Hospodinu a služte jenom jemu a on vás vysvobodí z rukou Pelištejců. Ti uměli jenom povrchně hledět na takové mocné skutky Boží – na vysvobození z Egypta, například. A jejich nadvláda nad Izraelci se projevila i na víře lidu v Hospodina. Až po 20 letech začalo nést Samuelovo volání konečně ovoce.

A ještě poslední věc: pozor na manipulaci se svátostmi, na jejich mechanické užívání, na jejich magické vnímání – aby pak ze křtu či večeře Páně nebyl jenom takový prospěch, jaký měli Izraelci z truhly na bojišti!

Modlitba: Pane Bože, ty nejednáš vždycky podle naší vůle, podle našich očekávání, podle našich proseb. Nejsi nám po ruce a k službám. Ne ty nám, ale my máme sloužit tobě. A přesto nebo možná právě proto se k tobě obracíme s důvěrou a vyznáváme, že je lepší Bohu věřit něž nevěřit.

Prosíme, dej se nám poznávat, ať nejsi pro nás jen záhadným talismanem, ke kterému jednou s nadějí vzhlížíme a jindy bychom tě nejradši odložili někam ke kontejneru. Buď mezi námi mocně a životodárně působivý. Amen