Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách u Brna

(Napsáno pro Ivančický zpravodaj)

7. a 8. září byl hezký víkend. Nejen co se týče počasí. Pro nás, co jsme se pokoušeli přiblížit veřejnosti, co ve své době znamenal Bratský sbor v Ivančicích, to byl opravdový svátek spolupráce a zájmu.

Ke svému zahanbení přiznávám, že jsem až do června nevěděla, že se nějaké EHD vůbec koná. To z popudu paní Věrky Jelínkové a městské komise pro památky jsme začali uvažovat o prezentaci památek Ve Sboru v rámci EHD. Ale už dlouho před tím jsme si říkali, že by se mělo něco v této věci podniknout, protože z našeho pohledu bylo nějakých sto let, kdy v Ivančicích mohla působit Jednota bratrská, nejslavnější historií Ivančic. Kde však začít, když památka, kterou tvoří celý areál bratrských budov, je rozdělena mezi několik vlastníků? Někteří z nich ji asi celkem spokojeně užívají, ale někdy taky jakoby si nevěděli rady s tím, že mají co do činění s tímto zvláštním dědictvím. Věřím, že není jednoduché dát každý z tak různorodých pozůstatků po staré Jednotě bratrské do pořádku a některé třeba ještě naplnit novým účelem a životem. Není to jednoduché zvlášť s těmi, které se nedají využít ani k bydlení ani k podnikání a ještě jsou v havarijním stavu. Není to už vůbec jednoduché, pokud majitel památky není protestantského ražení a nepatří k žádné z církví, hlásících se hrdě k české reformaci a k odkazu Jednoty. Takový by se radoval z toho, že mu patří taková vzácnost, jako jsou základy a věž bývalého bratrského kostela ze 16.stol, které se sice nedají komerčně využít, ale je to místo, které má zvláštního ducha a pro mnohé zvláštní přitažlivost. Potěšilo mě, že na prezentaci památky se podařilo spojit síly členů různých nekatolických církví působících v Ivančicích. Vlastně nás to sblížilo víc, než lednový ekumenický týden. Společně jsme místo uklidili, připravili a rozdělili si program. V přestávkách, kdy nechodili žádní návštěvníci, jsme si povídali, co kdo víme o Jednotě, co nás z dějin, snah a myšlenek Jednoty oslovilo. Nesamozřejmá a překvapivá byla pro mě vstřícnost, která celou akci umožnila a provázela. Vstřícnost ze strany vlastníků památek, ze strany města a spolupráce s KIC (půjčili nám stany, sedací sety, vytiskli mnohé materiály, postarali se o propagaci, a navíc nám fandili a povzbuzovali nás:). Ale i další drobná přispění nás velmi potěšila, jako možnost uskladnit si věci přes noc v domě naproti, tedy v bývalém bratrském gymnáziu nebo moci v průběhu akce využívat toalety v pizzerii. Nakonec nezbývalo, než se nechat překvapit zájmem veřejnosti. V sobotu ráno, ještě před devátou hodinou, když jsme se Ve Sboru se všemi připravenými překvapeními teprve „zabydlovali“, už postávali opodál první zájemci o památku. Za oba dny jich přišlo odhadem až 160?! Úplně přesně to nevíme, příští rok budeme sčítat pečlivěji. Všichni návštěvníci však říkali, že jsou rádi, že se konečně připomíná snad ne úplně zašlá sláva Jednoty. Zdůraznění významu památky pomohly i nedávné oslavy 400. let od posledního vydání Bible kralické z roku 1613. Její počátek byl v Ivančicích, v překladatelském díle Jana Blahoslava a následně v překladatelské skupině, která Ve Sboru Bibli do tehdejší češtiny začala překládat z hebrejštiny a řečtiny, a taky v tiskárně, která se v obavě před prozrazením a zničením stěhovala v r. 1578 z Ivančic do trvze pánů ze Žerotína v Kralicích.

Po tom, co jsme na místě strávili celý víkend, jsme si pomysleli: „To je ale pěkné místo, ten Ostrov zahrad!“

Doufáme, že do příštích EHD se nám podaří místo ještě o něco zkrášlit a třeba přizvat ke spolupráci i ivančické gymnázium, které nese Blahoslavovo jméno.

Za všechny zúčastněné Martina Kadlecová, evangelická farářka v Silůvkách