Počátky historie sboru jsou spjaty s tzv. přestupovým hnutím. R. 1919 se po přednášce nosislavského faráře F. Pokory na veřejné schůzi rozhodlo několik zdejších rodin v čele s tehdejším starostou F. Rapouchem přestoupit k českobratrské církvi evangelické. Sborová kronika uvádí tato jména: Cesarovi, Dobrovodských, Fráňovi, Havelkovi, Hledíkovi, Kadaňkovi, Kubíkovi, Paulíčkovi, Štefanovi, Štěrbovi, Urbanovi.

Kazatelská stanice, která patřila k brněnskému evangelickému sboru, v Silůvkách vznikla r. 1921. Měla 58 členů. Někteří z těchto prvních členů jezdili do Betlémského kostela v Brně, jiní příležitostně navštěvovali pobožnosti ve starých evangelických rodinách na Českomoravské vysočině (Hluboké). První shromáždění v Silůvkách se konala v bytě Fr. Cesara, v nové sokolovně, ale i pod širým nebem v místech, kde dnes stojí modlitebna.

Stavba modlitebny začala s velkým nadšením v r. 1929 a už 10. srpna 1930 byla slavnostně otevřena. V čele kazatelské stanice stál od začátku František Urban, který se staral o všechny hospodářské záležitosti. Navzdory těžkým podmínkách nejhorších let hospodářské krize a dluhu 40 000 Kčs, který vznikl stavbou modlitebny, se o několik let později podařilo postavit ještě faru pro prvního silůveckého evangelického duchovního Josefa Procházku. Ten v Silůvkách působil v letech 1935–1947.

V roce 1942 byl z kazatelské stanice ustaven samostatný sbor, za nějž zodpovídalo zvolené staršovstvo pod vedením prvního kurátora V. Smutného. V letech 1949–1950 v silůveckém sboru působil farář Pavel Janeczek, který byl před nástupem do Silůvek majorem vojenské duchovenské služby v Brně. Třetím kazatelem se stal Vladimír Mičan z Brna. V Silůvkách pracoval do r. 1957. Po jeho odchodu byl z několika kandidátů zvolen Jiří Staněk, jenž předtím působil jako vikář v Bruntále.

Jiří Staněk se pustil do díla s velkým elánem. Nezůstával u tradičních forem farářské práce; hodně se věnoval mládeži, stýkal se nejen se svými farníky, ale zajímal se o problémy všech občanů. Veřejně kritizoval např. neúnosné sociální podmínky místních železničářů, což přispělo k tomu, že mu byl r. 1961 odebrán státní souhlas k vykonávání duchovenské služby. Do roku 1966 bydlel na silůvecké faře, pracoval na různých místech republiky jako obsluha vrtné soupravy, později jako vychovatel v Ořechově.

R. 1966 mu bylo povoleno nastoupit jako farář do sboru v Prusinovicích, odkud se do Silůvek nastěhoval farář Oldřich Videman. Za dva a půl roku odešel do důchodu a na jeho místo nastoupil Zdeněk Navrátil.

Zdeněk Navrátil po dokončení studií v Praze získal diplom magistra theologie na Pacific School of Religion v Berkeley v USA a v letech 1948–1949 působil jako výpomocný kazatel v českobratrském presbyterním sboru v New Yorku. Před nástupem do Silůvek byl farářem v Nosislavi. V Silůvkách působil do r. 1993.